Rozhovor o Kurzu poradce rané péče
Kurz poradce získal akreditaci, můžeme se tedy těšit na jeho spuštění. O tom, co všechno bude jeho obsahem a jak se proměnil, si s Pavlou Foster Skalovou z Rané péče Diakonie povídala Zuzka Sýkorová ze Střediska rané péče Sluníčko Hradec Králové.
Pavlo, nový kurz pro poradce,
proč se do toho velkého úkolu lidé z asociace pustili?
Myslím, že kurz poradce se vždy dal považovat za rodinné stříbro Asociace. Když tedy skončila akreditace předchozího kurzu, bylo jen otázkou času, kdy se pustíme do akreditace kurzu nového. Zároveň jsme ale s kolegyněmi, se kterými jsme kurz sestavovaly (Janou Vachulovou, Alenou Kunovou a Markétou Sieglovou), cítily, že je zapotřebí, aby kurz dostal nový střih – a to se, myslím, podařilo.
Spousta poradkyň rané péče žádný kurz poradce nemá. Místo toho si vzdělávání doplňují postupně různými kurzy; a jak se tak s nimi potkávám, nemám pocit, že by svou práci dělaly špatně.
Co kurz dá nového, jiného než různé jiné kurzy?
To je opravdu otázka na tělo! Kurz poradce je jedinečný v několika ohledech:
1. Kurz sestavili, všechny přednášky, workshopy či další formáty povedou pracovníci rané péče z praxe. Všechno, co účastníci získají, vyplývá tedy z živé praxe rané péče – a to je, myslím, velmi cenné.
2. Ústředním bodem kurzu je práce s kompetencemi poradce rané péče – znamená to, že sami účastníci budou volit, na co se v kurzu chtějí zaměřit, které své kompetence chtějí nejvíc rozvíjet. Vlastně si každý do určité míry sestaví kurz sám sobě na míru. Z toho vyplývá, že kurz poradce je velmi komplexní, měl by být schopen reagovat na potřeby různých lidí. Na rozdíl od jiných vzdělávacích akcí, které jsou dopředu jasně dané, se bude kurz poradce přizpůsobovat potřebám jednotlivých poradců.
Zmínila jsi kompetence poradce; co tím myslíš?
Před dvěma lety Asociace vydala brožurku s názvem Profil poradce rané péče - kompetence v praxi rané péče, ve které jsou shrnuty všechny dovednosti, ke kterým by měl poradce rané péče směřovat. Brožurka byla distribuována všem pracovištím rané péče a trvale je ke stažení na webu Asociace https://www.arpcr.cz/res/archive/001/000194.pdf?seek=1551739187.
Kazuistiky
Na kurzu poradce jsem byla před asi pěti, šesti lety. Byla to intenzivní týdenní "nalejvárna", ze které jsem dokázala pojmout bohužel jen zlomek. Hodně jsem si odnesla z individuálních supervizí v rodinách, dodneška si dobře pamatuji některé postřehy, které mi supervizorky předaly. Cenná pro mne byla taky kazuistika, a to jak příprava mé vlastní, tak i možnost slyšet kazuistiky ostatních. Bude tohle i v novém kurzu? Nebo tam bude něco jiného?
Největší novinkou jsou asi skupinové supervize, které se v průběhu kurzu uskuteční hned tři. Cílem první, která proběhne hned v úvodu kurzu, bude, aby každý poradce zhodnotil svoje vlastní kompetence a zvolil několik dílčích kritérií, která by chtěl v nejbližší době rozvíjet. Další dvě supervizní setkání proběhnou zhruba v polovině a na konci kurzu; obě budou zaměřená na ověřování toho, jak se nabývání kompetencí daří.
Jak přímé supervize v rodinách, tak i práce s kazuistikami v novém kurzu zůstávají; dobře si ve vzdělávací komisi uvědomujeme, že kontakt s živou praxí je to nejcennější a jsem moc ráda, že mi to svými slovy potvrzuješ. Přesto bych byla ráda, aby se význam jak supervizí, tak i kazuistik trochu posunul, a to sice – právě díky práci s kompetencemi - do vědomější roviny. Jak supervize v rodinách, tak i kazuistika budou jedním z nástrojů k rozvíjení zvolených kompetencí.
Ve zbývajícím čase proběhnou setkání s lektory nad konkrétními tématy – ani v tomto případě by se ale nemělo jednat o „nalejvárnu“. Počítáme s formátem workshopů, kdy bude lektor víc sdílet svoji praxi, než aby jen přednášel.
Pro koho bude kurz užitečný?
Má smysl, aby na něj šel někdo, kdo už je poradcem třeba pět, deset, dvacet let? Nebo je nastavený na "nováčky"?
Právě díky práci s kompetencemi může být kurz užitečný úplně pro každého. Vlastně bych se vůbec nebránila, kdyby ho chtěl někdo zaplatit mně. Možnost sdílení praxe, reflektování toho, co, proč a jak dělám, považuji za nejdůležitější předpoklad toho, abych mohla práci poradce pořád dělat dobře a ráda.
Bude se kurz v něčem podobat výcviku (krizově-intervenčnímu, terapeutickému...)?
Na to asi neumím odpovědět, protože přesný střih různých výcviků tak dobře zase neznám. Při sestavování kurzu jsme se nepoohlíželi po nějakém vzoru, ale spíš jsme šli po tom, co se nám zdálo užitečné pro poradce.
Koho vyslat?
Když bude vedoucí nějakého střediska váhat, koho z týmu na kurz vyslat, podle čeho se může rozhodovat?
Bylo by prima, kdyby kurz mohli absolvovat všichni poradci; víc ho určitě využijí takoví, kteří mají schopnost sebereflexe, jsou kreativní a otevření novým věcem, rádi hledají v sebevzdělávání různé nové cesty.
Jak časově náročný kurz bude?
Kurz má dohromady 80 hodin; 40 hodin zaberou společná setkání složená ze skupinových supervizí, přednášek, workshopů a závěrečné prezentace kazuistiky. Tato setkání neproběhnou najednou, ale budou rozložena minimálně do dvou měsíců (2 + 2 + 1 s několikatýdenními pauzami). Přímé supervize v rodinách jsou dotovány 40 hodinami a počítáme s tím, že začnou probíhat hned po zahájení kurzu. Zbývajících 20 hodin je pak určeno na samostudium, přípravu na supervize a zpracování kazuistiky.
Kdo bude na kurzu lektorovat? A podle čeho jste lektory vybíraly?
Prakticky všichni lektoři jsou z řad aktivních poradců rané péče. Vybírali jsme především lektory s delší praxí, zejména takové, kteří svou práci dělají nejen odborně, ale s velkým nadšením.
Je nějaký rozdíl v náplni kurzu pro účastníky,
kteří pracují s rodinami s dítětem třeba se sluchovým postižením, a pro účastníky, kteří pracují s rodinami, jejichž dítě má třeba podezření na autismus? Přece jen poradci se v praxi podle svého střediska určitým způsobem profilují...
Přednášky a workshopy žádnou podobnou diferenciaci nenabízejí (upřímně – kolik se toho můžeme naučit z jedné dvouhodinové přednášky)? Nicméně záleží na konkrétním účastníkovi, kterou kompetenci chce rozvíjet.
Uvedu příklad: pokud bych byla poradce, který si pro svůj rozvoj stanoví oblast dovedností nezbytných pro práci s rodinami dětí s PAS, určitě bych v souladu se svými potřebami zvolila úkoly pro rozvoj dané kompetence a pak našla konkrétní kroky, kterými to udělám. Například bych jako supervizora zvolila někoho, kdo má zkušenosti s rodinami dětí s PAS, a pečlivě bych zformulovala v souladu se svými potřebami zakázku na něj. Nastudovala bych si knížku, která by mi pomohla žádanou dovednost rozvinout, vybrala bych si při plánování svého dalšího vzdělávání další kurzy takto zaměřené. Vzhledem k tomu, že svůj plán rozvoje bych sestavovala na základě podnětů ze skupinové supervize, hledala bych inspiraci i tam.
Cílem kurzu není nasypat do poradců maximum toho, co by měli znát a mohli v praxi využít, ale spíš naučit je hodnotit to, co už umějí, poznávat to, na co by se měli zaměřit, a hledat kroky, kterými své kompetence zvyšovat.
Co za to jako vedoucí služby dostanu?
Když si představím, že jsem vedoucí nějaké rané péče (uch, trochu jsem se orosila hrůzou), co bych získala, kdybych někoho ze svého týmu na kurz vyslala? Zaplatím za něj zhruba 20 tisíc, potom cesťáky, on tím stráví xx hodin pracovního času...
Dostanu poradce, který dokáže reflektovat to, co dělá, umí sám hledat nástroje ke zvyšování svých kompetencí, který zná hranice poskytování služby i svoje vlastní a dokáže o sebe pečovat. Zkrátka poradce, u kterého je předpoklad, že v profesi poradce chvilku vydrží. A to se přece vyplatí!