Jelikož se nám blíží čas, kdy budeme vypisovat nové termíny Kurzu poradce rané péče, rozhodli jsme se pro případné zájemce zpřístupit menší ochutnávku toho, jak probíhal kurz v roce minulém.
Ačkoliv nám zprvu epidemiologická situace zcela nepřála a zahájení kurzu se muselo několikrát odkládat, byly všechny přihlášené účastnice dostatečně vytrvalé a vydržely až do 13.5., kdy jsme se všechny poprvé setkaly, tentokrát na online platformě Zoom. Mezi témata prvních dvou dnů kurzu patřily zejména zásadní kompetence poradce rané péče, konzultační dovednosti a specifika jednotlivých cílových skupin.
I když se jednalo o formát nepůvodní a technicky náročnější, obě strany se s jeho užitím pro průběh první fáze kurzu statečně popraly. Pochopitelně bychom všechny preferovaly vidět se naživo, což se nám i později osvědčilo jako efektivnější a přínosnější forma realizace jak pro školitelky, tak pro frekventantky. I tak ale první dva dny utekly jako voda a se značnou únavou jsme si slíbily, že se příště uvidíme naživo.
A to se také povedlo. 24.6. jsme se mohly potkat pod jednou střechou v nádherném prostředí Hostivařské fary. Následující dva dny jsme sdílely nejen zkušenosti, vědomosti a své postoje k práci poradkyň rané péče, ale bohužel i šok z devastující síly tornáda, které se přehnalo přes Jižní Moravu. Začaly jsme tedy rovnou s tématem krize a od něj se pak snadněji odrazily dál k dokončení specifik cílových skupin, sebehodnocení, sebepodpoře, kazuistickým dovednostem a podpoře skupiny sourozenců dětí se zdravotním postižením. Účastnice i školitelky byly průběhem druhé fáze kurzu nadšené a těšily se na fázi třetí, intervizní.
Každá z dvaceti účastnic měla za úkol přes prázdniny absolvovat 4 výjezdy do rodin v doprovodu jedné z intervizorek. Tuto zkušenost hodnotily všechny frekventantky jako jedinečnou a velice přínosnou. Její realizace byla nezbytnou pro navázání teorie kompetencí poradkyně rané péče na praxi. A přesně to se dle zpětných vazeb opravdu povedlo.
Ujištění v tomto bodu nám přinesla i poslední fáze kurzu, kterou bylo zářijové setkání, opět na faře v Hostivaři, kde byly prezentovány jednotlivé kazuistiky účastnic. I přes původní trému vyhrál pocit, že jsme v tom všechny společně, že jsme tady jedna pro druhou a všechny pro naše klientské rodiny. Již znatelně stmelený kolektiv tak ustál a vytěžil i z tohoto posledního kroku k osvědčení. S Babím létem v zádech jsme se tak rozloučily, popřály si šťastný směr v tom, co všichni děláme ze srdce a s radostí...v cestě poradkyně rané péče.
